Moudrost skrytá v těle

Čerpáno z knihy: Michael Kern, Dech života (FONTÁNA, 2011)

V našem materialistickém a mechanistickém věku, kde často ztrácíme ze zřetele fakt, že jsme mnohem více, než jen soubor tkání, kostí a tekutin, se povětšinou snažíme hledat výklady pouze za pomoci fyzikálních pojmů. Proto je nutno zdůraznit, že jádrem kraniosakrálního pojetí je uznání životní síly, již si Dr. Sutherland velmi intenzivně uvědomoval. Nazýval ji dech života a považoval ji za základní princip, který udržuje řád a rovnováhu v těle.
 
Dech života se chápe jako nositel sotva postřehnutelné, avšak mocné síly, která při svém přechodu do těla generuje jemné rytmy. Dr. Sutherland si uvědomil, že zvláště významnou roli v distribuci a projevu dechu života hraje mozkomíšní mok. Jakmile tato síla vstupuje do řečiště mozkomíšního moku, vyvolává vlnový či slapový pohyb, který se označuje pojmem PODÉLNÁ (LONGITUDINÁLNÍ) FLUKTUACE. Tento pohyb má velký význam v přenosu dechu života po celém těle a dokud se projevuje normálně, zůstává člověk zdráv.
 
Dr. Sutherland byl přesvědčen, že síla dechu života v sobě nese i určitou základní Inteligenci (kterou vždy označoval velkým počátečním písmenem), a zároveň si uvědomil, že této niterné síly může praktik účinně využívat k podpoře zdraví. V této síle, která funguje jako výchozí pořádající či řídící princip na buněčné úrovni, je obsažen zásadní vzorec zdraví. Tato síla sdružuje fyziologické funkce všech tělních soustav.
 
Co je touto svrchovanou inteligencí a jak k tomuto usměrňování dochází? To bohužel nikdo s jistotou neví. Jisté však je, že existenci této síly jako jednoznačné a nesporné skutečnosti akceptují nejvěší kapacity světové vědy.
 
Přítomnost plných a vyvážených rytmů, jež vyvolává dech života, je příznakem zdravého organismu. Dokud se tyto rytmy projevují přirozeným způsobem, základní řídící princip těla se harmonicky přenáší do všech částí. Tyto rytmické pohyby jsou tedy primárním projevem zdraví. Jejich existence zajišťuje vyváženou distribuci řídícího principu dechu života a jejich restrikce může mít dalekosáhlý dopad.
 
Život se projevuje formou pohybu.
Mezi pohybem a zdravím existuje zřetelná souvztažnost.
 
Dr. Sutherland označoval vzájemně provázaný systém tkání a tekutin v jádrové struktuře těla (kam spadá centrální nervový systém, mozkomíšní mok, okolní blány a kosti) pojmem primární respirační mechanismus. Protože jemný rytmický pohyb techto tkání není pod vědomou svalovou kontrolou, bývá někdy nazýván autonomní či vegetativní mechanismus. Sutherland jej označoval za "primární", protože z jeho pohybu vycházejí všechny ostatní.
 
V těle se samozřejmě objevuje řada dalších vitálních rytmů, jako je například srdeční tep nebo dýchání. I když se jedná o nezbytné životní funkce, jsou považovány až za sekundární, neboť nejsou prvotní příčinou projevu života. Bez dechu života by se tyto druhotné rytmy nemohly projevit. Plicní dýchání, jež je manipulací s atmosférickým vzduchem, nikoli dechem života, se proto někdy označuje termínem sekundární respirace.
 
Tuto skutečnost Dr. Sutherland prokázal již v raných fázích své práce. Během prohibice, která panovala ve Spojených státech ve 20.letech minulého století, pobýval v chatě na břehu jezera Erie. Jednoho dne jej vyrušilo srocení davu u mola, kde právě vytáhli z vody chlapíka zmoženého notnou dávkou nelegální pálenky. Když Dr. Sutherland přiběhl na místo neštěstí, ležel muž bezvládně na zemi. Jeho normální životní funkce - dýchání a srdeční puls - byly zastavené a všechny pokusy o oživení selhaly.
 
Po krátké rozvaze Dr. Sutherland uchopil hlavu utonulého do dlaní a rozkýval jeho spánkové kosti ve snaze povzbudit primární respiraci. Zafugovalo to. Během několika vteřin dýchání i tep naskočily, opilec se probral z bezvědomí a brzy byl zcela v pořádku. Tato zkušenost Dr. Sutherlandovi znovu potrvrdila, jak ohromně účinná je přímá práce s dechem života.
 
Význam skryté životní síly pro udržování zdravého těla byl již mnohokrát spolehlivými způsoby demonstrován na zdánlivě magických kouscích, které jsou schopni provádět trénovaní jogíni. V některých případech se jednalo o pohřbení za živa na dobu několika dnů bez přístupu vzduchu, světla či potravy. Zdá se, že jogíni jsou schopni uchovávat svoje tělo jen prostřednictvím hluboké meditace a očividně si uvědomují fakt, že plicní dýchání není tím hlavním faktorem, který je udržuje při životě. Tito lidé jsou prokazatelně schopni zastavit mnoho druhotných fyziologických funkcí, a přitom stále udržovat primární projevy  dechu života. Jejich přežití je závislé na schopnosti setrvávat ve vědomém kontaktu s tímto fundamentálním, životním principem.
 
Projevy dechu života na buněčné úrovni jsou základním předpokladem pevného zdraví. Jsouli tyto projevy omezovány či blokovány, pak je tok základního pořádajícího principu přerušen a dopad tohoto stavu se odrazí na zdraví těla.
 
Hlavním záměrem kraniosakrální terapie je stimulace těchto rytmických projevů zdraví. Tohoto cíle se dosahuje citlivým obnovením primární respirace v místech, v nichž byla její aktivita utlumena.